Moravské Švýcarsko - 20.10.2012
To vám byl tak krásný den. Nejdřív jsme tedy trochu brblali, jak už to tak bývá v lidské nátuře. Totiž, když jsme po jízdě autobusem doběhli na vlakové nádraží v Hrubé Vodě, stihli jsme jen zamávat ujíždějícímu vláčku. Což znamenalo, že místo perných devíti kilometrů musíme ujít kilometrů 13,5.km. Trošku jsme brblali, a přitom bylo údolí kolem nás pořád stejně krásné. A my šlapali po té krásné trase z Hrubé Vody do Domašova nad Bystřicí, údolím řeky Bystřice. A stále intenzivněji jsme vnímali krásu kolem. Řeka, kamenné sutě, skály, kaňony, skalní ostrohy, převaha listnatých stromů, teď na podzim nádherné zbarvených. Celým údolím nás provázela malebná železniční trať z Olomouce do Krnova, která je nyní opravovaná.
Postřehy:
Zvládly to i turistky, kterým bylo více než sedmdesát roků. Zvládly to. Bavily se o tom, jak si večer budou nohy mazat alpou, a pro jistotu si vezmou ibalgin. A taky se velmi radovaly, že to dokázaly, naplněny hrdostí a pýchou.
Na trase ti chrabřejší podpíraly ty neduživé, vratké a ne tolik statečné.
Všichni zdolali vrchol skály Malý Rabštejn. Sice boční stezkou, ale i tak to byl skvělý pocit postavit se nahoře a vidět do údolí.
Pan probošt z bývalého Augustiniánského kláštera měřil něco kolem dvou metrů, měl břitký humor, smysl pro realitu, nadhled. Měl znělý hlas a hrál nám při procházce klášterem na všechny hudební nástroje, které jsme potkali. K tomu zpíval. Úžasné.
V klášteře bylo exponátů k neukoukání. Ikony. Loutky. Nábytek. Expozice o včelařství. Velikonoční tématika. Betlémy. Obrazy. Prázdné rámy. Suť v místnostech. Víno ve sklepě. Gotické sklepení. Barokní sklep, ve kterém se točily scény z kultovního filmu Živago. Handkeho obrazárna, textilní stroje, výstava z historie Šternberka. A další a další.
Jablka ležící v jedné místnosti na stole a provoňující celou místnost.
Věděli jste, že když vymřou včely, vymře i lidstvo? Do čtyř let. Řekl to Albert Einstein. V klášteře si chovají vlastní včely.
Houby rostly jak splašené. Jen jsme nebyli připraveni na sbírání.
Já to říkala, Vašek smysl pro realitu nemá. Tu naši, důchodcovskou. Když vám řekne, že půjdete víceméně po rovině, vězte, že bude neustále víceméně stoupat. Když řekne, že cesta dolů je nepříjemná, znamená to, že se na ní možná zabijete.
Klepaly se nám nohy, chvilku jsme mrzli, chvilku se potili. Nadupáni endorfiny jsme ani nepotřebovali alkohol k rozjaření. Na závěr cesty jsme se změnili. Myslím, že jsme všichni byli nějak laskavější. Naplněnější. V autobuse jsme tleskali všemu a všem. Ale hlavně sami sobě. Protože nedobýváme vrcholy, ale sami sebe.
To vám byl tak krásný den.
Napsala Božena Mokrošová a nafotil Honza Marek
Náhledy fotografií ze složky Moravské Švýcarsko-Šternberk
Moravské Švýcarsko
(Milena, 22. 10. 2012 19:43)